Znovu jsem fascinovaný tím, jak dynamický dojem dokáží navodit statické obrazy a mluvené slovo. Vlastní fotografie, deníkové záznamy a hlas Libuše Jarcovjákové vracejí význam vyprázdněnému pojmu autenticita, přenáší mě do časů a míst, kde jsem nikdy nebyl a ukazuji lidi, které neznám, ale stejně navozují pocit nebývalé blízkosti a známosti. Univerzálnost témat ohledávání a budování vlastní identity i nacházení svého místa v nepřehledném a zdmi ohraničeném světě se vyhýbá klišé a s nenucenou syrovostí ukazuje obrazy, pocity a příběhy stále živé a aktuální.
Znovu jsem fascinovaný tím, jak dynamický dojem dokáží navodit statické obrazy a mluvené slovo. Vlastní fotografie, deníkové záznamy a hlas Libuše Jarcovjákové vracejí význam vyprázdněnému pojmu autenticita, přenáší mě do časů a míst, kde jsem nikdy nebyl a ukazuji lidi, které neznám, ale stejně navozují pocit nebývalé blízkosti a známosti. Univerzálnost témat ohledávání a budování vlastní identity i nacházení svého místa v nepřehledném a zdmi ohraničeném světě se vyhýbá klišé a s nenucenou syrovostí ukazuje obrazy, pocity a příběhy stále živé a aktuální.
